je onemocnění, které je nejčastější příčinou slepoty v rozvinutých zemích u lidí starších 55 let. Jedná se o onemocnění multifaktoriální, tedy kromě věku mají vliv i další faktory, jako např. obezita, diabetes mellitus, kouření, rasa, pohlaví, familiární dědičnost a další.
VPMD postihuje centrální část sítnice – žlutou skvrnu (macula lutea). Makula je malá, ale velmi důležitá část sítnice, která zajišťuje ostré vidění v pohledové ose. Při jejím postižení tedy dochází k pomalé, bezbolestné ztrátě vidění, vyskytují se metamorfopsie, centrální skotom (výpadek zorného pole) a snížení zrakové ostrosti nejprve nablízko, později na všechny vzdálenosti.
Formy VPMD
Suchá forma postihuje téměř 90% pacientů, spočívá v zániku pigmentových a světločivých buněk sítnice a je spojena s tvorbou drúz. Jedná se o méně závažnou formu onemocnění, přičemž dochází k pozvolnému poklesu centrální zrakové ostrosti.
Z počátku bývá zraková ostrost v normálu. Nejčastějším problémem je zhoršené vidění do blízka, deformace obrazu, výpadky písmen nebo slov (metamorfopsie). Postupně se vytváří centrální skotom, který způsobuje neschopnost číst a psát. Dochází také ke snižování zrakové ostrosti do dálky, kdy pacient přestává rozeznávat obličeje a nepřečte nápisy. Pro rozlišení detailů natáčí pacient hlavu, aby obraz dopadal na nepostiženou část sítnice. V konečných stádiích nastává výrazný pokles vidění až na pouhé počítání prstů před okem. Periferní vidění zůstává zachováno, takže postižení se mohou aspoň orientovat v prostoru.
Léčba suché formy VPMD. Hlavní roli zde hraje prevence a včasné odhalení nemoci. Neexistuje totiž žádná účinná léčba.
Pacientům se doporučuje užívání vitamínů a preparátů s obsahem luteinu, zeaxantinu a omega-3 polynenasycených mastných kyselin.
Vlhká forma neboli exsudativní či neovaskulárni forma VPMD postihuje asi 10% pacientů, ale téměř u 90% z nich působí vážnou ztrátu zraku. Je charakterizována novotvořením cév vedoucím až k odchlípení sítnice.
Průběh je velmi rychlý a praktická slepota mnohdy nastane během několika měsíců. Za konečné stádium vlhké VPMD je považována disciformní jizva. Ke klinickým příznakům řadíme rozmazané vidění, rychlou a výraznou ztrátu zrakové ostrosti, metamorfopsie (deformace obrazu), centrální skotom, vyšší citlivost na oslnění. U pacientů se dále projevuje snížení kontrastní citlivost a poruchy barvocitu.
Léčba vlhké formy VPMD. Cílem léčby je zachování už tak snížené zrakové ostrosti a v případě včasného zachycení nemoci může dojít i k jejímu zlepšení. Za základ terapie se považuje zničení neovaskulární membrány a zastavení další progrese. Existuje několik možností léčby vlhké formy věkem podmíněné makulární degenerace, mezi něž
patří laserová koagulace a v současné době nejvíce využívané metoda léčba anti-VEGF (např. Lucentis a Eylea).
Obě formy se v průběhu onemocnění mohou kombinovat.
Důležitá je prevence, včasné podchycení nemoci a zahájení léčby co nejdříve. Zraková ostrost už nikdy nebude obnovena úplně, ale je možné nemoc pozastavit a zachovat alespoň zbytky zraku.