Episkleritida

je běžný a poměrně častý zánět pojivové tkáně mezi spojivkou a sklérou. Je převážně jednostranný, recidivující, téměř neprovází systémové choroby a nikdy nepřechází ve skleritidu. Příčinu většinou nelze zjistit, vzácně je způsobena bakteriemi nebo viry.
Klinický obraz - pocit tlaku provázený slzením s citlivostí na světlo se sektorovitým nebo difúzním překrvením povrchových episklerálních cév.

Lehké a středně těžké formy episkleritidy nevyžadují terapii.


Skleritida

je závažný difúzní nebo ložiskový, převážně neinfekční zánět skléry, který často provází systémové choroby. Méně časté infekční skleritidy vznikají šířením ze sousední zanícené tkáně (keratitida, endoftalmitida, sinusitida, orbitocelulitida aj.) nebo krevní cestou septickými emboly. Přímo se skléra infikuje porušením její celistvosti (operace, úraz). U infekčních skleritid rozlišujeme hnisavý zánět, který vzniká přímým rozšířením infekčního agens a nehnisavý zánět skléry, který provází systémové infekce. Původcem infekčních skleritid mohou být bakterie, viry, plísně i paraziti. Zánět skléry se vyskytuje méně často ve srovnání s episkleritidou. Postižena je starší populace s prevalencí u žen.

Etiologie - více než 50 % skleritid je spojeno se systémovou autoimunitní nebo revmatickou chorobou. Jedná se o vaskulitidu (imunokomplexová) malých cév skléry a hlubokého plexu episkléry. Zánět má chronicky charakter s nekrózou cév a pojivové tkáně.
Klinický obraz - intenzivní bolest vyzařující do okolí s difúzní smíšenou injekcí provází všechny skleritidy vyjma skleromalacie a zadní skleritidy. Méně často provází epifora či pokles centrální zrakové ostrosti. 

Léčba:

závisí na závažnosti projevů, podávají se lokálně i systémově nesteroidní antiflogistika, dále kortikoidy a další imunosupresiva.