Etiologie: příčiny lze rozdělit do dvou kategorií:
1. infekční - bakteriální, virové, parazitární, plísňové,
2. neinfekční - z trvalého dráždění, alergické, toxické, v souvislosti s jinými chorobami.

Typické symptomy: otok víček až pseudoptóza, sekretem slepená víčka po ránu, pocit cizího tělesa a tlaku v oku, světloplachost, zvýšené slzení až blepharospasmus, zvětšení preaurikulámích uzlin.

Akutní bakteriální konjunktivitida.

Nejčastěji v zimě a na jaře se vyskytující jednostranný, během hodin vznikající zánět s hlenohnisavou sekrecí, spojivkovým překrvením a otokem víček. Během 1-2 dnů bývá postiženo druhé oko. Tvoří asi 5 % všech spojivkových zánětů. Nejčastějšími patogeny jsou Streptococcus pneumoniae a Streptococcus pyogenes, Haemophilus influenzae, Staphylococcus aureus a Moraxella lacunata. Infekci Streptococcus pneumoniae doprovází otok víček, spojivkové hemoragie, tvorba membrán na tarzální spojivce. Infekce hemofilové, na druhou stranu, mohou vést k rohovkovým komplikacím (infiltráty, vředy). U dětí je zpravidla zánět doprovázen alterací celkového stavu. Odeznívá za 10−14 dní.

Terapie: Výplachy jodpovidonem (Betadine) s ředěním 1:16, širokospektrá anbiotika co 2−4 hodiny topicky v kapkách či jako mast v délce užívání 7−10 dní.

Virové konjunktivitidy.

Virové konjunktivitidy patří k nejčastějším zánětům spojivek. Nástup bývá velmi rychlý, postižený si stěžuje na pálení očí (pocit písku v očích), je viditelná serózní až serumucinózní sekrece, spojivková injekce, otok víček, folikulární reakce a zduření uzlin submandibulárních a preaurikulárních. Prakticky všechny virové agens (nejčastěji však adenoviry) způsobují folikulární konjuktivitidu, někdy s přechodem do keratitidy. 

Terapie: příčinná neexistuje. V akutní fázi uleví místně chladné obklady, vazokonstrikční léky a krátkodobě (vzhledem k vedlejším účinkům) podané steroidy. Na délku zánětu a jeho výsledek však nemají vliv.

Adenovirová konjuktivitida

Onemocnění je vysoce infekční, přenos je cestou sekretu z očí či respiračního traktu na předmětech denní potřeby. I přímý přenos kontaktem s infikovanou osobou je možný. Délka onemocnění je 3−6 týdnů s nejvyšší infekciozitou v prvním týdnu a půl. V klinické praxi rozlišujeme průběh infekce jako epidemickou keratokonjuktivitidu nebo jako faryngokonjuktivální horečku.
Terapie: Symptomaticky podáváme obklady na víčka a krátkodobě kortikoidy.