Oblast přechodu kůže do sliznice spojivek na okraji víček velmi citlivě reaguje na různé faktory. Hyperémie okrajů víček je nejčastějším klinickým příznakem zánětlivého onemocnění víček (blefaritidy). Je to dáno tím, že okraje víček mají výrazné cévní zásobení. Nejčastěji je blefaritida vyvolána stafylokokovou infekcí nebo se vyskytuje u seboroické dermatitidy.

Existují dva hlavní typy blefaritidy:

Seborrhoická blefaritida - je charakterizována tvorbou šupinek mezi řasami na okraji víček, překrvením celého okraje víček ale i tarzální spojivky. Většinou probíhá jako chronický zánět bez výrazné bolestivosti. Hlavní potíže: svědění, pálení a únava očí.

Stafylokoková blefaritida
Stafylokoková blefaritida je způsobena stafylokokovou infekcí přední části očního víčka. Vytvářejí se mnohočetná purulentní ložiska (vředy) v terénu již předtím postiženém skvamózní blefaritidou. Víčkové okraje jsou překrvené a mezi řasami pozorujeme většinou zaschlý sekret, který tvoří krusty slepující řasy. Okolí okrajů víček je zarudlé a zduřelé. Řasy vypadávají, nebo vznikají nepravidelné jizvy na okraji víček s růstem řas proti bulbu. Stav někdy může vést k zánětu Meibomovy žlázy (chalazion, „vlčí zrno“) nebo zánětu Mollovy či Zeisovy žlázy (hordeolum, „ječné zrno“).

Terapie:  Lokálně a občas i celkově podavání antibiotika a další protizánětlivé léky.